Způsoby léčby onkologického onemocnění – jaké to jsou?
Existuje mnoho možností, jak onkologická onemocnění léčit. V tomto článku se podíváme, jaké druhy léčby existují, jaká jsou stádia nemoci a kde hledat nápomocné a potřebné informace.
Nejčastější druhy léčby
Při zvolení té správné léčby se lékaři dívají na typ onkologického onemocnění, jeho stadium a stav pacienta.
Onkochirurgie
Chirurgická neboli operační léčba je nedílnou součástí komplexní péče u onkologicky nemocného pacienta. Většina nádorů představuje základní léčebný přístup, kdy jeho úplné odstranění bývá předpokladem k vyléčení nádorového onemocnění.
Jsou ale i nádory, u kterých se chirurgická léčba primárně nepoužívá. Jde především o hematologické nádory a nádory, které lze léčit jiným způsobem (některé nádory dělohy, prostaty, choriokarcinom).
Když nádor roste infiltrativně a jeho výběžky pronikají do okolní tkáně, musí chirurg odstranit nejen makroskopicky viditelný nádor, ale i okolní tkáně. Patolog pak mikroskopicky vyšetřuje i okraje odebrané tkáně a určuje, zda byl nádor skutečně odstraněn celý.
U některých nádorů, ve kterých by mohly být lymfogenní metastázy, se provádí také lymfadenektomie (odstranění regionálních lymfatických uzlin).
Radioterapie
Radioterapie je využití ionizujícího záření k léčbě nádorů (a některých nenádorových onemocnění). Záření se rozlišuje na základě vztahu mezi pacientem a zdrojem.
Druhy radioterapie
Teleterapie
Brachyterapie
Kontaktní RTG terapie
Systémová radioterapie
Teleterapie (teleradioterapie)
- zdroj záření je mimo pacienta a není s ním v kontaktu.
- zdroj záření je v přímém kontaktu s povrchem těla. A to v tělesných dutinách nebo vložený do tkáně.
- podobně jako brachyterapie je zdroj RTG záření v (téměř) přímém kontaktu s tělem. Využívá se např. u kožních onemocnění.
- radioaktivní izotop je injikován do krve, odkud je vychytáván ve specifické tkáni. Tu pak ozáří.
Dle zařazení do léčebného režimu může radioterapie být:
Neoadjuvantní – před plánovanou operací.
Adjuvantní – pooperační ozáření oblasti, odkud byl nádor vyoperován, nebo ozáření regionálních uzlin.
Paliativní – léčba pokročilého nádoru (např. ozáření bolestivých kostních metastáz).
Radioterapie může být kombinována také s jinými modalitami:
S chemoterapií (chemoradioterapie).
S oběma modalitami (chemobioradioterapie). A to buď konkomitantně (souběžně) nebo sekvenčně. Látky v kombinaci mohou zvyšovat citlivost buněk k záření.
Druhy záření využívané k radioterapii
K léčbě nádorů (a některých nenádorových onemocnění) se používají různé druhy ionizujícího záření. Každý druh záření má jiné vlastnosti a jeho použití záleží např. na typu a uložení nádoru.
Gama záření – elektromagnetické záření vzniklé při rozpadu některých přirozených nebo uměle získaných radioizotopů (kobalt, cesium apod.).
Alfa záření, beta záření, neutrony – různé druhy záření vznikající rozpadem různých izotopů. Používají se v brachyradioterapii nebo neutronové záchytové terapii .
X záření – je rovněž elektromagnetické záření, které vzniká uměle po dopadu urychlených elektronů na kovový terčík. Elektrony jsou urychlovány v lineárním urychlovači . X záření nižší energie vzniká v rentgence.
Elektronové záření – přímé použití elektronů urychlených v lineárním urychlovači .
Hadrony – souhrnné označení pro těžší částice hmoty (protony, ionty), které se po urychlení využívají k ozařování. K tomu je nutný speciální urychlovač (cyklotron) . Tato léčba je využívána jen na několika málo pracovištích.
Chemoradioterapie
Chemoradioterapie je výraz pro kombinaci radioterapie a chemoterapie . Některé léky zvyšují účinnost ozáření, a proto se podávají současně s radioterapií.
Chemoterapie/Cytostatika
Protinádorová chemoterapie používá cytotoxické látky, které se souhrnně označují jako cytostatika. Protinádorová cytostatika způsobí různými mechanismy poruchy DNA, která nese genetickou informaci,nebo ovlivní buněčné struktury nutné k dělení buněk. Výsledkem je zastavení růstu nebo smrt zasažených buněk. Většina těchto látek působí na všechny buňky, které rostou a dělí se. To ale nejsou jen buňky nádoru, ale i buňky zdravých tkání. Chemoterapie má proto řadu nežádoucích účinků (změny krevního obrazu, změny na sliznicích zažívacího traktu, průjem atd.).
Cytostatika (nebo jiné léky) se někdy může podávat samotná (mono[chemo]terapie). Častěji ale v kombinacích s jinými cytostatiky (poly[chemo]terapie, kombinovaná [chemo]terapie).
Kombinovat se mohou též s cílenými (biologickými) léky (chemobioterapie / biochemoterapie). Protože některé léky mohou zvyšovat citlivost buněk k záření, podává se v některých případech cytostatika souběžně s radioterapií (chemoradioterapie / radiochemoterapie). Možná je i kombinace všech tří modalit (chemobioradioterapie).
Jednotlivé léky a jejich kombinace jsou vhodné vždy jen pro specifický typ nádoru.
Farmakoterapie
Abyste mohli být aktivním partnerem lékaře a vzdorovat tak rakovině, měli byste získat dostatek informací – porozumět podstatě nemoci a léčebným metodám.
Doporučené odkazy:
Do farmakoterapie řadíme také:
Cílená (biologická) léčba
V dnešní době se můžeme setkat s novými typy protinádorových léků, které byly vyvinuty ve snaze působit přednostně na nádorovou buňku a zmírnit nežádoucí účinky na zdravé tkáně, které jsou obvyklé u běžných cytostatik. Pro tyto nové léky zatím není jednotné označení. Nejčastěji se ale používá pojem biologická nebo cílená léčba.
Jedná se o léky, jejichž mechanismus účinku je cíleně zaměřen proti molekulám nádorových buněk. Na základě tohoto mechanismu dosahujeme vyšší efektivity protinádorové léčby. Charakterizovat tyto léky je obtížné, protože zahrnují stovky účinných látek a každým rokem jsou objeveny desítky dalších.
Biologická léčba je v současné době určena pro většinu nádorových onemocnění v počátečních a pokročilých stadiích. Podává se samostatně nebo současně s chemoterapií v komplexních onkologických centrech (někdy v rámci klinických studií). Cílené léky působí jako "vypínače" nebo "přepínače" aktivních pochodů především v buňkách nádorových.
Na struktury nádorových buněk jsou cíleny tyto léky:
-
Monoklonální protilátky – vážou se na molekuly na povrchu buňky (receptory, antigeny)
-
Inhibitory (proteinových) kináz – pronikají do buňky a blokují kinázy
-
Inhibitory proteazomu – pronikají do buňky a blokují proteazom
-
Inhibitory signální dráhy hedgehog (genetika)
-
Antiangiogenní léčba – specifické monoklonální protilátky nebo inhibitory kináz (enzym)
Dvě skupiny cílených léků přímo neovlivňují nádorové buňky. Jde např. o antiangiogenní léčbu, která ovlivňuje krevní cévy zásobující nádor. Další skupinou jsou imunoonkologické léky, které aktivují imunitní mechanismy nebo brání tomu, aby nádorová buňka tyto mechanismy blokovala:
-
Imunoonkologické léky – (regulátory kontrolního bodu) – specifické monoklonální protilátky
Mechanismem účinku k cílené léčbě patří i hormonální léčba působící na ose signály ( hormony , steroidní receptory ). Hormonální léčba je uváděna samostatně.
Imunoterapie
Imunoterapie zahrnuje postupy, které podporují buněčnou protinádorovou imunitu. Uplatňuje se u nádorů, u kterých jsou mutací pozměněny bílkoviny ( antigeny ) na povrchu buněk, takže je imunitní systém dokáže rozeznat. Uplatňuje se především u hematologických nádorů nebo u některých solidních nádorů ( melanom, nádory hlavy a krku, nádory ledvin, nádory plic, nádory močového měchýře, osteosarkom).
Do imunoterapie patří látky, které podporují specificky nebo nespecificky protinádorovou imunitu:
-
Imunomodulační cytokiny – jsou přirozené látky produkované především bílými krvinkami. Jejich působením se buňky jiných stávají odolnější proti virovým infekcím a v nádoru je tlumen růst.
-
Monoklonální protilátky – po navázání na receptor povrchu buňky ho blokují a jsou signálem pro imunitní buňky, které přímo ničí nádorovou buňku.
-
Monoklonální protilátky – ze skupiny regulátory kontrolního bodu blokují vazbu specifických bílkovin na povrchu nádorové buňky a receptoru na povrchu imunitních buněk. Tato vazba vede k inaktivaci protinádorové imunity a působením protilátky je specifická imunita aktivována.
Imunoterapie se podává v komplexních onkologických centrech.
Možnosti imunoterapie
-
Imunomodulační cytokiny (např. interferon).
-
Nespecifické vakcíny (bcg vakcína, talimogen laherparepvek) a podobné látky.
-
Podpora průniku lymfocytů z cév do nádoru (tasonermin).
-
Monoklonální protilátky (regulátory kontrolního bodu) – brání tomu, aby nádorová buňka inaktivovala imunitní T-lymfocyty.
-
Jiné monoklonální protilátky – cílí na receptory (antigeny) na povrchu nádorové buňky, které nemusí být rozpoznány imunitním systémem. Aktivují nespecifickou na protilátkách závislou buněčnou cytotoxicitu. Současně mohou blokovat i signální funkci příslušného receptoru.
Transplantace krvetvorných buněk
Transplantace krvetvorných buněk je léčebná metoda, která se používá zejména v léčbě zhoubných krevních onemocnění.
Transplantace znamená, že nemocnému je podána krvetvorná tkáň (krvetvorné kmenové buňky), aby nahradila poškozenou nebo zhoubně změněnou krvetvorbu. A tím jeho nefunkční nebo špatně fungující kostní dřeň. Při transplantaci krvetvorby nejde o klasickou chirurgickou operaci.
U každého zdravého člověka se tvoří krevní buňky v kostní dřeni. Kostní dřeň rodukuje denně velké množství červených krvinek, bílých krvinek a krevních destiček . Pokud nedochází ke správné a dostatečné tvorbě těchto buněk, může nastat ohrožení života člověka.
Nemocný se špatnou funkcí kostní dřeně je ohrožen především závažnými infekcemi, chudokrevností nebo sklonem ke krvácení. Všechny krevní buňky se v kostní dřeni vyvíjí z jediné buňky, které se říká krvetvorná kmenová buňka.
Regionální léčba jaterních metastáz
Regionální léčba jaterních metastáz není vhodná u každého pacienta a každého typu nádorového onemocnění. O tom, zda se tento typ léčby využije, rozhoduje mezioborová spolupráce lékařů (onkolog, chirurg, radiolog atd.) v rámci onkologických indikačních komisí
Transplantace jater
Při transplantaci jater se odstraní nemocná játra a na jejich místo jsou přenesena celá játra dárce nebo jejich část. Jde o složitou operaci, kdy je nutné spojit cévy a žlučové cesty. Játra k transplantaci jsou získána od dárce (člověka, u kterého byla jednoznačně prokázána smrt mozku).
Po transplantaci je pacient doživotně sledován a léčen transplantačním centrem. Musí trvale užívat imunosupresivní léky, které mohou mít závažné nežádoucí vedlejší účinky (vznik diabetu, hypertenze, vyšší riziko infekčních a nádorových onemocnění).
Kryochirurgie
Kryochirurgie je v podstatě chirurgická léčba mrazem, kdy je zmrazena živá tkáň. Po jejím rozmrazení dochází k poškozením buněk , které vedou k úmrtí (nekróze) tkáně. Ponechání této tkáně v jejím místě umožňuje v mnoha případech jednodušší hojení a nahrazení jizvou. V některých případech dokonce regenerovanou tkání daného orgánu. Tento postup může být někdy výhodný u postižení, která jsou klasickou chirurgií obtížně řešitelné.
Metoda má ale mnoho omezení – biologických a technických. Proto je v současné době v onkologické praxi používána pouze v několika indikacích.
Paliativní (odlehčující) léčba
Tento druh léčby rozlišujeme na:
-
Aktivní a komplexní paliativní péče o nemocné v pokročilém nebo terminálním stadiu nemoci (včetně onemocnění nádorem). Jejím cílem je především zachování kvality života. Nevyužívají se proto protinádorové léky, které mají významné nežádoucí účinky.
-
Léčba nemocných s nádorovým onemocněním, které nelze vyléčit, ale lze dosáhnout zmenšení nebo stabilizace nádoru a významného prodloužení života. Za užití radikálnější léčby stojí přechodné zhoršení kvality života s nežádoucími účinky léčby.
Stádia nemoci
TNM klasifikace
TNM systém slouží k jednoduchému popisu rozsahu nádoru a určení stádia onemocnění. Stádium onemocnění je pak jedním z kritérií, podle kterých se lékař rozhoduje při volbě léčby. TNM systém není univerzální, ale pro každou nádorovou lokalizaci je vypracován vlastní systém.
V tomto slovníčku proto není možno uvádět jednotlivé konkrétní klasifikace. Zájemce odkazujeme na úplné znění 7. vydání TNM klasifikace na webových stránkách ÚZIS. V současné době platné 8. vydání není k dispozici on-line, souhrn změn zde.
Klinická klasifikace (c)TNM se určuje na základě klinického vyšetření (vyšetření lékařem + zobrazovací vyšetření). V některých případech může být použito podrobnější dělení (T1a, T1b apod.)
Patologickou klasifikaci (pTNM) provádí patolog na základě vyšetření nádoru (a okolních tkání) odebraných při operaci nebo při pitvě, je to onačeno písmenem "p" (pT, pN, pM). V některých případech může být použito podrobnější dělení (T1a, T1b apod.)
Níže jsou uvedeny významy kategorií T, N a M (totéž platí pro pTNM)
-
T-primární tumor: TX = nelze hodnotit, Tis = karcinom in situ, T0 = nádor není přítomen, T1 až T4 = popis rozsahu nádoru, jeho velikosti a/nebo vztahu k okolním strukturám
-
N-regionální lymfatické uzliny: NX = nelze hodnotit, N0 = uzliny nejsou postiženy nádorem, N1 až N3 = popis postižení lymfatických uzlin a rozsah takového postižení
-
M-vzdálené* metastázy: MX = nelze hodnotit, M0 vzdálené metastázy nepřítomny, M1 vzdálené metastázy přítomny, může být upřesněn orgán, do kterého nádor metastazoval, např. M1pul = přítomny metastázy v plicích
Stádium: Kombinace různých hodnot T, N a M mají mnoho možností. Z praktických důvodů se volí dělení onemocnění do 4 stádií (I až IV), rozdělení je specifické pro každý typ nádoru. V některých případech jsou pro určení stádia vedle hodnot T, N a M hodnoceny i rizikové faktory. Stádium 4 zpravidla znamená přítomnost vzdálených metastáz.
Staging: určení stádia / soubor vyšetření k určení stádia nemoci specifický pro každou lokalizaci / typ nádoru
Restaging: opakované vyšetření v průběhu léčby nebo po léčbě nebo v případě relapsu nebo progrese nemoci
Může být uveden rovněž histopatologický stupeň (grade) G1-4.
U hematologických nádorů se TNM klasifikace nepoužívá.
U některých nádorů se vedle nebo společně s TMN používají další klasifikace, například Dukesova klasifikace karcinomu tlustého střeva, FIGO klasifikace gynekologických nádorů (FIGO = International Federation of Gynecology and Obstetrics).
Terminální stádium nemoci
Jedná se o fázi nemoci, kdy specifická (protinádorová) léčba již není účinná a nevede k prodloužení života. Naopak by vedla ke zhoršení jeho kvality.
Při péči o pacienta se musí tišit bolest a další fyzické a psychické obtíže. Na péči v terminálním stádiu nemoci existují specializovaná zdravotnická zařízení – hospice a instituce zajišťující péči v domácím prostředí pacienta.
Kde sehnat další informace?
Velmi rádi s vámi sdílíme přímé odkazy na brožury společnosti Amelie, která pomáhá onkologickým pacientům zejména sociálním poradenstvím. Jsou pravidelně aktualizované, takže v nich vždy najdete nové informace.
Brožury se týkají velkého množství situací, se kterými se pacient a jeho blízcí mohou po dobu nemoci a léčby setkat.
Nápomocné brožury