Časté pojmy v lékařských zprávách onkologického onemocnění

Anamnéza osobní a rodinná

Hlavním důvodem, proč se lékař pacienta ptá na doposud prodělaná onemocnění, je potřeba co nejpřesněji stanovit aktuální diagnózu. Stejně je tomu i při zjišťování vážných onemocnění v nejbližší rodině, kdy lékař posuzuje dědičnost, predispozice apod.

Laboratorní test

Množství vyšetření, která pacienti podstupují, jsou následně okomentována odborníky. Někdy pacient netuší, z jakého důvodu si musí různými testy projít. V tomto ohledu jsme laici, a proto opět využijeme odborníků z Projekt Lab Tests Online CZ.

Tento projekt získal v roce 2013 podporu Ministerstva zdravotnictví ČR a na jejich stránkách můžete jednoduše vyhledávat podle parametrů, které pro vás budou srozumitelné.

Nejčastější pojmy

Pokusíme se objasnit alespoň některé pojmy, se kterými na své cestě můžete setkat.

Biopsie

Biopsie znamená odběr vzorku tkáně (bioptického vzorku) z živého organismu k morfologickému vyšetření.

Vyšetření bioptického vzorku potvrdí nebo upřesní klinickou diagnózu a stanoví řadu charakteristik tkáně. Na základě toho se rozhodne o optimální léčbě. V případě nádorových onemocnění je vyšetření bioptického vzorku naprosto nezbytné.

Punkční a vakuová biopsie (true-cut / core-cut)

Jedná se o odběr vzorku tkáně speciální silnou jehlou. Odběr je snadno proveditelný a nevyžaduje speciální přípravu. Pokud je ložisko uložené hlouběji (v prsu, játrech apod.), provádí se za kontroly ultrazvukem nebo rentgenem.

U starších typů jehel zůstává vzorek v jehle. Při odběru více vzorků je nutný opakovaný vpich. Moderní vakuová metoda představuje “vysátí” vzorku z jehly pod tlakem. Je tak možné odebrat několik vzorků při jednom vpichu.

Na rozdíl od punkční cytologie je získán váleček tkáně a je tak možné ohodnotit uspořádání buněk ve tkáni i mezibuněčné prostory.

Trepanobiopsie

Odběr vzorku kosti nebo kostní dřeně pomocí speciálního nástroje v podobě silné duté jehly. Odběr se provádí zpravidla z lopaty kyčelní kosti. Podívejte se na video, jak vyšetření probíhá, na webu MojeMedicina.cz.

Excize

Odběr vzorku tkáně vyříznutím části podezřelého ložiska pomocí skalpelu a speciálních klíštěk pro endoskopickém vyšetření apod.

Pokud je nádor dobře přístupný (dutina ústní, prs, některé uzliny apod.), jde zpravidla o jednoduchý ambulantní výkon. Excizi je možné provést také v průběhu chirurgického výkonu jako součást peroperační biopsie.

Peroperační biopsie

Pokud se má při operaci provést rozsáhlejší odstranění tkání (např. mastektomie) a není potvrzen nádor biopsií již před operací, provede chirurg excizi útvaru.

Odebraný vzorek okamžitě vyšetří patolog. Při pozitivním nálezu pak chirurg pokračuje v operaci. Pokud nález není jednoznačný, operace se ukončuje a vyčká se na výsledek definitivního podrobného vyšetření.

Exstirpace

Vynětí celého útvaru (nádoru, cysty) nebo orgánu. Jedná se o léčebný výkon nebo jednotlivé rozptýlené buňky k cytologickému vyšetření. Výhodou tohoto zákroku je možnost rychlého výsledku (cca do půl hodiny).

Punkční cytologie

Odběr vzorku za pomoci běžné injekční jehly, stříkačky nebo speciální jehly. Jedná se např. o odebrání vzorku kostní dřeně ze sterna = z hrudní kosti (sternální punkce) nebo z lopaty kyčelní kosti.

Kartáčková biopsie (brush biopsie)

Pomocí speciálního kartáčku nebo štětičky se sbírají buňky ze sliznice např. dutiny ústní, průdušek, dělohy.

Výplach (laváž)

PVýplach obecně znamená odstranění obsahu pomocí vpravené tekutiny (např. výplach žaludku). Podobně se provádí např. bronchiální laváž (výplach průdušek). Odsátá tekutina se pak podrobí cytologickému vyšetření.

Cytologické vyšetření tělesných tekutin

Nádorové, zánětlivé nebo jiné patologické buňky mohou být přítomny ve fyziologických a v patologických tekutinách. Získané tekutiny se centrifugují (proces rozdělení částic) a vyšetřuje se sediment (usazenina).

Otisk

Vzorek získaný při excizi nebo exstirpaci (např. mízní uzlina) se rozřízne a čerstvým řezem se otiskne na sklíčko, kde se uchytí jednotlivé buňky.

CT (výpočetní tomografie)

CT je označení pro speciální rentgenové vyšetření. Tomografie znamená vyšetření ve vrstvách. Při klasickém rentgenovém vyšetření vzniká tzv. sumační snímek. Jedná se o stíny orgánů, které leží za sebou (vzájemně se překrývají), a tudíž je od sebe nelze odlišit.

Při CT vyšetření je rentgenovaná vždy jen tenká příčná vrstva těla ze všech stran. Pacient se v přístroji posunuje, a tím jsou postupně vyšetřeny další vrstvy.

Počítač vypočítá hustotu tkáně, na základě které sestaví obraz jednotlivých příčných vrstev. Moderní přístroje dokáží vytvořit 3D model, díky kterému můžeme danou oblast pozorovat z libovolné strany. Tkáň (ložisko), které má menší hustotu než okolní tkáň, je ložisko hypodenzní. Ložiska s vyšší hustotou jsou hyperdenzní. Tento nález je pouze popisem obrazu, nikoliv diagnóza.

Vlastní vyšetření na CT trvá několik minut. Závisí na rozsahu vyšetření, typu přístroje, použití kontrastní látky apod. V průběhu vyšetření lékař hodnotí nález pouze orientačně, a pokud nejde o urgentní vyšetření, provádí podrobnou analýzu později.

Magnetická rezonance (MR)

Magnetická rezonance (MR, MRI sken) je druh zobrazovacího vyšetření. Na rozdíl od CT toto vyšetření nevyužívá rentgenové záření, ale magnetické vlastnosti atomů ovlivněných magnetickým polem přístroje.

Výsledkem je obraz podobný jako při CT vyšetření. Rozlišuje se ale na jednotlivé tkáně, včetně různých struktur mozku. Je možné vytvoření 3D obrazu.

PET/CT

Pozitronová emisní tomografie (PET) zobrazuje metabolicky aktivní tkáně. Její nevýhodou je obtížnost určení anatomicky přesné lokalizace zobrazených ložisek. Proto se kombinuje s výpočetní tomografií (CT) v jednom přístroji (PET/CT).

Tento přístroj provádí současně oba typy vyšetření. CT zobrazuje všechny anatomické struktury a do nich se promítají ložiska detekována PET, které je tak možno přesně lokalizovat.

Kontaktní RTG terapie

Kontaktní RTG terapie je ozařování za pomoci speciálního rentgenového přístroje, jehož zdroj (rentgenka) je v těsné blízkosti ozařovaného kůže. Používá se k ozařování kožních nádorů, ale i některých nenádorových onemocnění. Dnes je RTG terapie nahrazena brachyradioterapií.

Ultrazvuk/sono

Ultrasonografie (vyšetření ultrazvukem)

Ultrasonografie využívá schopnost ultrazvuku odrážet se v místech, kde se mění hustota tkáně. Schopnost odrážet ultrazvukové vlny se nazývá echogenita (odrazivost).

Na rozdíl od CT vyšetření, kdy je hustotu tkáně možno vyjádřit konkrétním číslem, je echogenita pojmem relativním. Útvary, které ultrazvuk odráží méně či více než okolní tkáň, nazýváme hypoechogenní (hyperechogenní). Na monitoru se pak takový útvar zobrazuje jako tmavěji nebo světleji nebo jinak než okolí.

Jestliže útvar ultrazvukové vlny neodráží vůbec, je anechogenní. Pokud ve tkáni (orgánu) nerozeznáváme oblasti s vyšší nebo nižší echogenitou, hovoříme o izoechogenním obrazu. Vyšší či nižší echogenita sama o sobě není diagnózou, ale pouze jedním z mnoha znaků, podle kterých lékař určuje charakter vyšetřené tkáně.

Při nádorových onemocněních se ultrazvuk využívá především k vyšetření jater nebo prsu. Pomocí speciální sondy zavedené do konečníku je možné ultrazvukem vyšetřit prostatu. Stejně tak se využívá k vyšetření srdečních funkcí (echokardiografie). Toto vyšetření se provádí před a v průběhu léčby některými protinádorovými léky, které by mohly činnost srdce ovlivnit.

Staging

Jedná se o soubor vyšetření pro určení stádia nemoci specifického pro každou lokalizaci nebo typ nádoru.

Restaging

Restaging je opakované vyšetření v průběhu léčby a po léčbě. Nebo v případě relapsu (vrácení nemoci) či progrese nemoci.

Relaps / rekurence / recidiva

Jedná se o různá označení návratu onemocnění, které po předchozí léčbě nebylo prokazatelné.

Regrese / progrese

Regresi můžeme přeložit jako návrat k dřívějšímu stavu. V případě nemoci jde o zlepšení nebo ústup. Progrese představuje šíření nebo růst. V případě nemoci jde o zhoršení (např. růst nádoru).

Scintigrafie

Scintigrafie (scintilla = jiskra) je vyšetření pomocí látek značených radioaktivní izotopem. Ten emituje gama paprsky, které jsou detekovány gamakamerou. V té se průchod gama paprsku projeví světelným zábleskem. Výstupem je plošný obraz (podobně jako na rentgenu).

V onkologii se provádí především scintigrafie skeletu při nádorech s vysokým rizikem metastáz do kostí.

Na obdobném principu pracuje jednofotonová emisní výpočetní tomografie. V tomto případě se záření detekuje z více směrů a podobně jako v případě CT jsou zobrazovány příčné vrstvy těla nebo 3D obraz. Podobně jako vyšetření PET/CT je k dispozici také SPECT/CT. Při něm CT zobrazuje anatomické struktury, do kterých se promítají ložiska detekována SPECT. Ty je pak možné přesně lokalizovat.